Dlouhá noc začala v sobotu 22. října 2022 po čtvrté hodině na zahradě fary v Milovicích – základně 59. přední hlídky. Hrálo se ringo, zapálili jsme oheň a ve stanu čekalo občerstvení. Po krátkém seznámení u táboráku přišel na řadu navigační rychlokurz – tohle je mapa, ten čtvereček je dlouhý půl kilometru…, tohle je kompas a takhle se určuje azimut. 🙂 Po setmění přišel čas na vynikající domácí guláš pořádající hlídky, po kterém nás Michal Jungmann seznámil s biblickou lampovou teorií a praxí – kterak lampu správně zapálit, jak doplňovat olej, jak naštelovat ten správný plamen (ani moc, ani málo) a jak v případě potřeby lampu vyčistit.
Po osmé hodině večer se vydala hrstka hrdinů ve čtyřech skupinách (každá skupina dostala mapu, busolu, UV světlo a GPS tracker) po trase nočního orientačního závodu divokými lesy bývalého vojenského prostoru v Milovicích. Sebou měli mapu nezvyklého měřítka, busolu a očekávání zdolat avizovanou trasu cca 16 km za čtyři hodiny. Na trase byly dvě „lidská“ stanoviště a osm kontrolních bodů s roztodivnými hádankami. Věděli byste například, co znamená věta “Subjektu, v jehož informační databázi je obsažena relace nadměrné obavy, je zapovězeno pohybovat se v biotopu s rozsáhlým stromovým patrem.”?
V noci padla tak hustá mlha, že mírně strašidelné scenérie po cestě nebylo vůbec vidět. Naštěstí žádná skupina v mlze výrazně nebloudila. Bylo vidět, že je to pro ně moc lehké. Největším nebezpečím bylo v hlubokých lesích potkat jedince druhu Sus scrofa, kvůli kterému si jedna skupina musela udělat i menší kolečko.
Po sedmi až osmi hodinách cesty a 22-24 km (jak ukázaly záznamy GPS) se všichni znovu šťastně sešli na základně v Milovicích. Zdraví, s mokrýma botama, se snažili urvat ještě pár hodin spánku. Sláva hrdinům!
Díky patří 59. PH Milovice za přístřeší a zázemí a 34. PH Nymburk za velké nasazení. A příští rok znovu – třeba v Brdech. 😉
(up)přím(n)é svědectví účastníka… 🙂
Takže jednoho krásného dne se hlídka z Nymburku rozhodla, že by mohla jet na středočeskou akci zvanou Dlouhá noc. Přibrala s sebou pár lidí z Milovic a jednoho z Prahy a vyrazili na cestu. S podmínkami, ve kterých jsme chodili jsme byli velice spokojeni, ale pár změn by se tam našlo. Například, že jsme šli v absolutní tmě ještě s mlhou v lese na okraji Milovic. Před cestou jsme dostali najíst a vyrazili jsme cca v 20:30. Odvezlo nás auto do nějaké díry na kraji Milovic a byli jsme vypuštěni na pospas divokým prasatům. Celkově jsme i s pár zacházkami ušli přes 25 kilometrů. Cestou jsme splnili 8 stanovišť.
Teď nějaké poznatky z našeho nočního pochodu. Takže v poklidu jsme si šli v lese a zpívali si a vše vypadalo v pohodě, ale v tu chvíli jsme byli obklíčeni divokým prasátkem. Co nejrychleji jsme se dostali pryč a museli to rozdýchat. Od té doby všechny zvuky co jsme slyšeli byli prostě prase, spadlý list nebo vítr – prostě všechno. Když jsme se konečně uklidnili, zjistili jsme, že jsme se ztratili – zase. Když jsme si konečně mysleli, že jdeme dobře, tak jsme po pár kilometrech zjistili, že jsme úplně jinde než kde jsme si mysleli, že jsme. Šli jsme dál a dál a najednou UPS, kde je cesta? Dostali jsme se někam doprostřed ničeho a najednou slyšíme nějaké divné zvuky. Náš jediný cíl bylo najít jakoukoliv cestu. Asi po hodině jsme opět doufali, že víme kde jsme. Asi na šestém stanovišti jsme se spojili s další skupinou a šli jsme společně. Jít ve více lidech bylo mnohem lepší. Btw: Začínali jsme pouze ve trojici a jedna skupina dokonce jenom ve dvou. Každopádně asi po 8 hodinách zajímavé noční cesty jsme konečně dorazili k poslednímu stanovišti. Teda aspoň jsme si to mysleli. Stanoviště měl být nějaký bunkr uprostřed pole, ale v absolutní tmě to prostě nevidíte. Bunkr jsme obcházeli asi 5 krát dokola a asi po hodině hledání jsme ho našli. PS. Věřte, že buzola a mapa vám v tomhle fakt nepomůžou.
Neuvěříte jakou radost jsme měli, když jsme se konečně dostali do civilizace. První co jsme viděli byla benzinka a hned jsme tam šli na nějaké kafe a doplnění energie. Dokážete si představit, že vám ve 4 hodiny ráno přijde nějakých pět 15 letých dětí celých od bahna sami na benzinku? Koukali na nás fakt zajímavě. Poté už jsme šli zpátky na základnu. Celý od bahna a mokrý jsme šli na ty poslední 2 hodiny spát. Ráno jsme měli ušlápnuto 25 km a 2 hodiny spánku, ale statečně jsme šli ještě na bohoslužbu. Po celé prospané bohoslužbě jsme si dali dortík a spokojeně šli domů. Celá akce byla super a moc jsme si to užili, máme neskutečně moc zážitků a těšíme se na další akci. PS. V době chůze bych se určitě nepřihlásila k tomu, že bych příště ještě někdy jela.
Tereza Havlíková, 34. PH Nymburk
