Nyní, když už nejpalčivější dojmy odezněly, mohu vynést na denní světlo report o této akci. V pátek 12. 1. jsme se (oslabeni o nemocné kusy) sešli v počtu devíti v Třinci. Většina bez zkušenosti zimního táboření. Pokud se ptáte, proč v Třinci, když jsme inzerovali Rychlebské hory, tak to kvůli myslivcům, kteří měli v plánu ten víkend kolem našeho bivaku nahánět. A stavění stanů pod palbou na programu nebylo.
V modlitebně AC Oldřichovice proběhla zběžná kontrola vybavení, dofasování vařičů, stanů, spacáků apod. a vzhůru na Malý Javorový. Cca 500 m výškových metrů po sjezdovce. S nějakým větším množstvím sněhu jsme už ani nepočítali, a proto jsme taky sněžnice nechali dole. Žel sníh byl a bylo ho dost.
Cestou už byla tma a ze sjezdovky se nám otvíral pohled na pekelnou tlamu Mordoru (třineckých železáren). Funěli jsme s plným nákladem nahoru, zatímco nás zdravili místní, kteří se šli jen tak před večeří proběhnout.
Náš bivak ležel o pět kilometrů dál na tábořišti RR. Díky neskonalé laskavosti Tima Tomíčka jsme tam měli jako zázemí postavené týpí. Ale jinak nic – takže postavit stan, nařezat dřevo, utěsnit týpí proti větru, natahat do něj sedáky a rozdělat uvnitř oheň. Pak teprve mohlo vypuknout to správné předávání moudra a biblických pravd.
Na tomto místě je důležité poznamenat, že i když je v názvu kurzu “zimní přežití”, jde nám spíše o překonání zbytečného strachu a přílišného respektu k zimnímu táboření. Předsudky typu nepojedu, protože nemám vybavení, zmrznu apod. jsou neopodstatněné. Jediná důležitá věc, kterou člověk opravdu musí mít, jsou dobré, nenasákavé boty. Všechno ostatní se dá vypůjčit nebo obejít. Nemám teplý spacák? Vložím dva spacáky do sebe. Nemám tlustou zimní karimatku? Vezmu si dvě (tři) pěnové. Vybavení bude třeba těžší a objemnější, ale dá se. Neběžíme žádný závod. Na drsňácké akce musíte jinam.😊
Noc přežili všichni. Ráno bylo nějakých -6° pod nulou. Musím jen zmínit, že když píšeme v pozvánce dvě pěnové karimatky, mají to být silnější turistické, a ne tenké na cvičení,😊
V plánu na sobotu byl pochod na lehko cca 14 km zasněženou krajinou. Sněhu bylo cca 20 cm a sněžnice by se docela hodily. Před cestou bylo vyučování s ukázkami oblečení a vybavení. Zvládli to všichni. Tedy až na Marka, který zkolaboval se srdečním záchvatem a byla tak příležitost procvičit si první pomoc a volání Záchranné služby Ostrava.
Večer u ohně přišla řeč na putování a naše pozemské směřování a o možnostech mladých ovlivnit generaci kolem sebe. Trochu se to protáhlo…
Ráno jsme však nemohli dlouho vyspávat. Bylo potřeba se sbalit, složit stan a týpí a vydat se zpět do nížiny. Poslední vyučování, společná fotka, sesbírat odpadky, batohy na záda a vzhůru dolů. Doslovně. Sjezdovku do údolí někteří sjížděli po zadní části těla. Odměnou všem bylo slavnostní předání nášivky o absolvování NVT-J Zima.
