RoyalFest 2014

IMG_5906 IMG_5929

LetoÅ¡ní ročník RoyalFestu je za námi. Stala se z nÄ›j tradiční akce, tentokrát na novém místÄ› – v prostorách AC ve ValMezu. BÄ›hem soboty a nedÄ›le jsme společnÄ› strávili čas hlavnÄ› ve chvalách a modlitbách. A nejen to – probÄ›hly zajímavé semináře, workshopy i společná bohoslužba s valmezským sborem. Začátek provázely obtíže – oba zpÄ›váci z chválicích skupin onemocnÄ›li i s jedním z hlavních organizátorů – Pavlem. PÅ™es to vÅ¡echno nás tím Bůh provedl a my mohli vÅ¡e zdárnÄ› zvládnout.

Trochu statistiky: 

6 ročník – 174 účastníků – 3 workshopy – 4 semináře – 2 kapely – 2 kazatelé – 13 zúčastnÄ›ných pÅ™edních hlídek

PÅ™ečtÄ›te si rozhovor s kapelou Run[a]way my son, která se RoyalFestu letos účastnila…ptala se Terka Penkalová z OldÅ™ichovic….

Bůh žehná tomu, kdo s vírou zatne zuby
Ahoj!
JeÅ¡tÄ› horký pÅ™ináším čerstvý rozhovor z Royalfestu, kde jsem se setkala s tÅ™emi úžasnými lidmi tvořící kapelu Run[a]way my son. KonkrétnÄ› to byli Janette (25), Jonáš (23) a Daniel (21) Oubrechtovi, a jak už jste si asi stačili vÅ¡imnout, jsou to sourozenci. „Jsem za náš krásný sourozenecký vztah hroznÄ› vděčná,“ říká nejstarší Janette, „vím, že to není samozÅ™ejmostí. Jsme jako trojčátka, i když jsme každý úplnÄ› jiný!“ A opravdu, už na první pohled je to taková milá a sympatická rodinka. OstatnÄ›, zhodnoÅ¥te to sami, Janette s Jonášem mi totiž velmi ochotnÄ› (ač byli bezprostÅ™ednÄ› po koncertÄ› jistÄ› velmi unavení) odpovÄ›dÄ›li na nÄ›kolik otázek:

Terka: Jak tě Bůh dovedl ke službě ve chválách?
Janette: Pán Bůh mÄ› vedl ke chválám pÅ™irozenÄ›. Když jsem byla malá, s taÅ¥kou jsme vždycky brali kytaru a zpívali, a ve sboru jsme pak dÄ›lali různé muzikály, například vánoční. Také se hodnÄ› blízce znám s JiÅ™inou Markovovou (Gina, známá kÅ™esÅ¥anská zpÄ›vačka, pozn. – redakce), to je pro mÄ› taková druhá máma a já jsem za ni moc vděčná. Takže to byl takový základ v mém životÄ› a asi ve čtrnácti jsem začala vést chvály ve sboru. NaÅ¡e kapela vznikla už pÅ™ed pomÄ›rnÄ› dlouhou dobou, když mi bylo asi Å¡estnáct. Chválám se vÄ›nujeme paralelnÄ› s tvorbou kapely.
Terka: Jak v Å¾ivotÄ› rozeznáváš Boží hlas? DÄ›lalo ti to problémy?
Janette: Ano, když jsem byla teenager, měla jsem takové to období, kdy jsem fakt chtěla slyšet Boží hlas a měla jsem pocit, že ho vůbec neslyším, nezažívám, ale pak jsem si uvědomila, že je pro mě hodně důležité Boží Slovo a že když čtu Bibli, tak skrze to ke mně Pán Bůh mluví nejvíc. A pak ke mně hodně mluví takovým tím tichým vnitřním hlasem, třeba když se modlím, po něčem toužím, něco hledám, a nebo ani ne. Prostě ke mně mluví a najednou mám takovou jistotu. Někdy se to třeba stane při tom, když uklízím nebo při čtení Božího Slova a modlitbě, takže různě.
Terka: MÄ›li jste v kapele nÄ›kdy nÄ›jakou krizi, kdy to vypadalo vÅ¡echno na spadnutí?
Janette: Takovou krizi jsme mÄ›li nÄ›kolikrát. NaÅ¡e kapela proÅ¡la velkou zmÄ›nou co se týče obsazení. Nikdy jsme se ale s nikým neloučili v hoÅ™kosti, to bychom ani nechtÄ›li. PostupnÄ› se to tedy protříbilo, až jsme zůstali my čtyÅ™i – já, bráškové a kamarád ze Å védska, jmenuje se David Axelsson, je to náš další kytarista. Sdílíme si vÄ›ci například pÅ™es Dropbox (Dropbox je aplikace, pÅ™es kterou je možno odesílat soubory, pozn. – redakce) a skládáme tak pÅ™es internet.
Terka: A co si myslíš o hudbě obecně? Měli bychom si vybírat, co posloucháme?
Janette: Myslím, že hodnÄ›. Hudba je silný nástroj. Sama vím, že mÄ› hudba hodnÄ› ovlivňuje. Kdysi jsem si s výbÄ›rem textů nelámala hlavu a duch, který je za tou hudbou, za tím, který to tvoÅ™il, mÄ› ovlivňoval. A ty to nasáváš, vstÅ™ebáváš, a ani o tom nemusíš vÄ›dÄ›t. Takže já hodnÄ› dbám na texty. Neposlouchám jenom a pouze kÅ™esÅ¥anskou hudbu, ale jsem velmi opatrná, co se týče textů a pozadí tÄ›ch písní.
Terka: Na Royalfestu se vám líbí?
Janette: Moc! My jsme pÅ™ijeli kolem dvanácté hodiny, já jsem mÄ›la horečku, takže to tak plynulo spíš mimo mÄ›, ale ta atmosféra tady je moc příjemná. HlavnÄ› jak lidi chválí Boha, jak jsou naprosto upřímní, z toho jsem nadÅ¡ená.
Terka: Takže ta horečka už přešla?
Janette: No, ne, jeÅ¡tÄ› nejsem úplnÄ› v pohodÄ›, ale je to lepší asi o sedmdesát procent! Já jsem fakt nemohla chodit, bolela mÄ› každá kost v tÄ›le, mÄ›la jsem migrénu, plakala jsem a ani jsem nemohla mluvit, nebyla jsem schopná napsat esemesku. Bolely mÄ› nohy, mÄ›la jsem je studené a omdlévala jsem do sedačky. Pak se za mÄ› tady modlili dva služebníci, pomazali mÄ› olejem a jedna paní mi promasírovala ty nohy a pak taky hlavu a modlila se pÅ™i tom. Cítila jsem, jak se mi do tÄ›la vrací teplo. A po tÄ›ch modlitbách jsem pak normálnÄ› v klidu usnula, pÅ™edtím jsem nespala nÄ›kolik dní. Usnula jsem pokojným spánkem a vzbudila jsem se tak posílená, po té půlhodinÄ›. A teď jsem tady mohla stát a zpívat, myslím, že pÅ™ed tím bych to nezvládla.
Terka: Tak to je úžasné! A hlavnÄ› to, že jsi sem vůbec jela, já bych to na tvém místÄ› v takovém stavu úplnÄ› vzdala…
Janette: My jsme to nechtÄ›li zruÅ¡it, protože to bylo vÅ¡echno na poslední chvíli a my jsme naučení zatnout zuby a bojovat do posledního dechu. Takže jsem prostÄ› věřila, že to nÄ›jak dopadne, že se vyspím v autÄ›, i když to bylo hodnÄ› Å¡patné.
Terka: To je asi důležité v jakékoli službÄ›, že když do toho jde človÄ›k s vírou, tak mu Bůh požehná.
Janette: Právě!
Terka: Moc děkuji za skvělý rozhovor, Janette.
Janette: Vůbec není zač! Chceš se ještě na něco zeptat Jonáše?
Terka: JasnÄ›! SlyÅ¡ela jsem, že se vám s manželkou nedávno narodila holčička. Jak se jmenuje?
Jonáš: Evelyn.
Terka: To je nádherné jméno!
Jonáš: No, to znamená radost.
Terka: A odkud že to jste?
Jonáš: Z Milovic, to je ve stÅ™edních ÄŒechách.
Terka: Tyjo, tak to byla fakt motivace přijet sem!
Jonáš: My jsme to slíbili už dávno a těšili jsme se.
Terka: A jak ty jsi viděl ty chvály tady?
Jonáš: SkvÄ›lý. MÄ› hroznÄ› zaujalo to prostÅ™edí. Je super, když človÄ›k může jít sloužit nÄ›kam, kde opravdu vidí, že ta srdce jsou otevÅ™ená, že se nedívají na nás, ale opravdu vzdávají chválu Bohu a očekávají na nÄ›j. V takovém případÄ› my máme volné pole a ta radost z Boha je opravdu cítit. MnÄ› osobnÄ› se hrálo hroznÄ› dobÅ™e a užíval jsem si to.
Terka: To jsem ráda. Já vůbec obdivuji lidi, kteří slouží při chválách vepředu, protože oni jsou prakticky tou službou zaneprázdnění, a například, když potom dá kazatel nějakou výzvu, tak oni se nemůžou jít modlit, protože slouží. Vy cítíte to požehnání, i když hrajete?
Jonáš: NÄ›kdy jo, nÄ›kdy ne, ale mnohdy ano. NÄ›kdy se tÅ™eba prostřídáme, že jeden z nás jde dolů na výzvu, ostatní hrajou, a pak se to prohodí. Ale opravdu si to užíváme, jsme s tÄ›mi lidmi jaksi propojení. Nemáme rádi to pomyslné pódium. Jsme jen nÄ›jaký prostÅ™edek pro lidi, jak mohou pÅ™ijít k Bohu, ale nejsme tady jako Kapela s velkým K.
Terka: Moc vám dÄ›kuji za skvÄ›lé odpoledne a za ochotu k povídání, pÅ™eji požehnanou a bezpečnou cestu zpátky!

My děkujeme!
Rozhovor připravila Terka.

IMG_6123 IMG_6332

Napsat komentář