Procházka růžovým sadem 2017 – reportáž

DRSNÁ ZÁBAVA PRO DRSNÉ JEDINCE, ROČNÍK 2017

Jubilejní tÅ™ináctý ročník Procházky růžovým sadem se odehrál od 24. do 26. bÅ™ezna 2017 a to opÄ›t v Orlických horách. Na letoÅ¡ní Procházku jsem se po nÄ›kolika letech organizování vydala opÄ›t jako (téměř) obyčejný účastník. Už pár let jsem totiž pÅ™ekecávala holky, kterým jsem v Royalu dÄ›lala vedoucí, aby nÄ›kdy zkusily jít na tuhle super akci a ony mÄ› zase pÅ™ekecávaly, aÅ¥ teda skončím s organizací, aby mohly jít se mnou v družstvu. Z organizačního týmu se mi nakonec podaÅ™ilo po pár letech uvolnit a skutečnÄ› jsem sestavila super družstvo se tÅ™ema holkama, které byly ochotné se mnou jít, pÅ™estože jsem je pÅ™edem upozorňovala, že to bude drsňárna. NaÅ¡tÄ›stí vÅ¡echny holky už byly na rozehřívacím kole pÅ™edchozí rok, a tak pÅ™ibližnÄ› vÄ›dÄ›ly, do čeho jdou.

OrganizátoÅ™i nás hned na začátku pÅ™ekvapili úvodní Å¡ifrou, která nebyla vůbec Å¡ifra, ale jednalo se o akci, kdy spolu vÅ¡ichni účastníci hráli piÅ¡kvorky a snažili se získat pro svůj tým co nejvíc vítÄ›zství. Týmy s dostatečným počtem vítÄ›zství mohly postupnÄ› vyrážet na trasu. My jsme vyrazily asi o půl dvanácté a pÅ™estože začínala být hluboká noc, mÄ›ly jsme energie jako ráno, když se vyráží na celodenní výlet. Alespoň zezačátku. První dvÄ› Å¡ifry jsme naÅ¡ly jednoduÅ¡e a i díky tomu jsme si troufly to ke tÅ™etí Å¡ifÅ™e stÅ™ihnout lesem s vidinou pÅ™eskakování potoka, pÅ™estože byla jeÅ¡tÄ› stále noc. TroÅ¡ku nás sice pÅ™ekvapilo, že ten potůček je ve skutečnosti říčka Kněžná, ale zastraÅ¡it jsme se nedaly a místo na pÅ™eskočení jsme naÅ¡ly/vytvoÅ™ily a úspěšnÄ› využily. Tím se nám už podruhé povedl pÄ›kný kousek, kdy jsme jeden tým pÅ™edbÄ›hly zkratkou a oni nás zase pÅ™edbÄ›hli po cestÄ›. Nevím, jestli pro nÄ› nebylo depresivní jít pořád po cestÄ› a tÅ™ikrát za sebou pÅ™edbÄ›hnout ten stejný tým, který ani nevidÄ›li, že by nÄ›kdy pÅ™edbíhal je.

Snídaně u pramene

Po nalezení tÅ™etí Å¡ifry začala pÅ™icházet krize. Sice už dřív po cestÄ› mi tým spal za chůze a já je za ruky vedla po silnici, ale teď se Å¡lo polňačkou do kopce a tahat za sebou celý svůj tým jsem odmítala, protože jsem mÄ›la co dÄ›lat se sebou. PÅ™epadala nás zima, únava a vyčerpání a já nechtÄ›la dovolovat delší pÅ™estávky, protože nebylo jisté, že  bychom po nich jeÅ¡tÄ› byli schopní vstát a jít. Náš nynÄ›jší průmÄ›r nalezení jedné Å¡ifry za hodinu jsme lehce zjedenapůlnásobily. Nakonec se nám s vypÄ›tí vÅ¡ech sil podaÅ™ilo (ačkoliv delší cestou, než jsme chtÄ›ly) dojít do správné vesnice, a já jsem holky (dnes již podruhé) nechala odpočívat na autobusové zastávce a zabÄ›hla jsem pro Å¡ifru. Po návratu jsem spící kolegynÄ› nechtÄ›la budit a tak jsem se jen s MaruÅ¡kou pustila do již získaných Å¡ifer. Jednu Å¡ifru jsme vyluÅ¡tily a tak jsme povzbuzeny mohly pokračovat dál. Mezitím se venku krásnÄ› rozednilo a protože bylo jasno, tak se konečnÄ› začalo i oteplovat. Najednou se nám vlila do žil nová energie a pÅ™estože nás čekalo samé stoupání, Å¡lo se nám už lépe než v noci. Po pár set metrovém pÅ™evýšení jsme dorazily k další Å¡ifÅ™e u pramene Å™eky Kněžné. KromÄ› pramene tam byl krásný stoleček s lavičkama a my se rozhodly pro snídací a luÅ¡tící pauzu. Protože jsme byly ukolébaní vyjitým sluncem, nedoÅ¡lo nám, jaká je jeÅ¡tÄ› pořád kosa, zvlášť v naší nadmoÅ™ské výšce, u vody a v lese, kam to slunce nedosvítí. Možná i proto jsme nebyly schopné se zmrzlýma rukama žádnou Å¡ifru vyluÅ¡tit, i když u dvou jsme mÄ›ly pocit, že jsou pÅ™ece jasný, ale prostÄ› z nich nevychází žádný smysluplný text. Vydaly jsme se tedy dál, tentokrát dolů do údolí, kde bylo potÅ™eba se rozhodnout, kolik Å¡ifer jeÅ¡tÄ› zvládneme obejít.

Nevím, jestli to bylo tím, že se Å¡lo dolů, nebo krásným teplým sluníčkem, ale holky mÄ›ly v Ãºdolí najednou spoustu energie a chuÅ¥ jít obejít jeÅ¡tÄ› 4 ze zbývajících Å¡ifer (jednu jsme vzdaly pÅ™edem už dávno). Já osobnÄ› jsem jako reálný plán vidÄ›la, že obejdeme dvÄ›, protože mÄ› bolí nožičky, a že si pak radÄ›ji sedneme a budeme luÅ¡tit to, co máme. Nakonec jsme si nejdřív sedly, abychom zjistily, co se nám zatím podaří vyluÅ¡tit. Zjistili jsme, že jednu z tÄ›ch Å¡ifer, jsme skutečnÄ› v podstatÄ› mÄ›ly vyluÅ¡tÄ›nou, jenom se nikdo neodvážil pÅ™ečíst výsledek. Na další jsme bohužel nepÅ™iÅ¡ly a tak jsem se nechala pÅ™ekecat od holek (najednou se role obrátily), že se vydáme i do toho velkýho krpálu na hÅ™eben Orlických hor, aÅ¥ máme víc Å¡ifer. Pro jednu jenom zabÄ›hla Mia a my mezitím vyluÅ¡tily další ze Å¡ifer, kterou jsme v podstatÄ› mÄ›ly už dřív, jen s drobnou nepÅ™esností, kvůli které to pořád nevycházelo.

NahoÅ™e na hÅ™ebeni už bylo poledne, tak jsme poslaly SMS organizátorům, aby mÄ›li první ověřené informace o tom, jak náročná je trasa a jak složité jsou Å¡ifry. Dlouhou pauzu jsme si ale zase nedovolily, protože další Å¡ifra byla jen asi kilometr po hÅ™ebeni dál. Jenomže ten kilometr se Å¡lo mokrým a propadajícím se snÄ›hem… Ke kapličce jsme doÅ¡ly s ÃºplnÄ› promáčenýma botama a daly jsme si další luÅ¡tící pauzu. Å ifru, kterou jsme naÅ¡ly jsem v podstatÄ› hned vÄ›dÄ›la, jak luÅ¡tit, ale v naÅ¡em nynÄ›jším stavu nám jenom realizace toho luÅ¡tÄ›ní zabrala nÄ›co pÅ™es hodinu. NeluÅ¡tící zbytek týmu se zatím vyspal. Po této časové ztrátÄ› jsme se tedy už nevydávaly pro další Å¡ifru, která byla dál na hÅ™ebeni (já byla zásadnÄ› proti dalšímu brodÄ›ní mokrým snÄ›hem, nohy mi mrzly dost i bez toho) a vydaly jsme se na cestu dolů smÄ›rem k chatÄ› s tím, že po cestÄ› jeÅ¡tÄ› vezmeme naÅ¡i poslední Å¡ifru. Cestou dolů nás trochu pÅ™ekvapila fungující sjezdovka, na které se lyžovalo a po které vedla naÅ¡e žlutá turistická značka neustále se ztrácející mezi jednotlivými svahy. Pod sjezdovkou jsme vÅ¡ak naÅ¡tÄ›stí značku opÄ›t naÅ¡ly a podaÅ™ilo se nám jeÅ¡tÄ› vyluÅ¡tit jednu další Å¡ifru. I díky tomu jsme vÄ›dÄ›ly, že polohu klíčů se dozvíme z dalších dvou (pozdÄ›ji jsme zjistili, že tří) Å¡ifer, z nichž jsme vÄ›dÄ›ly, že jedna je u autobusové zastávky v Nebeské Rybné, což bylo kousek od chaty. Cestou jsme tedy jeÅ¡tÄ› vyzvedly naÅ¡i osmou Å¡ifru a pak už Å¡ly prostÄ› jenom dolů k chatÄ› jeÅ¡tÄ› pÅ™es Nebeskou Rybnou.

Běhací a luštící sekce

Za autobusovou zastávkou byla krátká a jednoduchá Å¡ifra (pozpátku) s Å™eÅ¡ením „zevnitÅ™ ve“. Tak jsme aspoň vÄ›dÄ›li, že klíče budou zevnitÅ™ v něčem a tuÅ¡ily jsme, že by je organizátoÅ™i nedaly nikam daleko, takže budou nÄ›kde u chaty. MÄ›ly jsme jeÅ¡tÄ› asi necelou hodinu do konce hry a tak jsme si vzaly nápovÄ›du na jednu Å¡ifru, jejíž výsledek nám mÄ›l pomoct určit druhé místo s Å¡ifrou. NápovÄ›du jsme si vzaly správnÄ›, protože do té doby jsme Å¡ifru luÅ¡tily úplnÄ› Å¡patnÄ›. TroÅ¡ku nepříjemné bylo, že po vyluÅ¡tÄ›ní jsme zjistily, že tu Å¡ifru organizátoÅ™i do textu umístili Å¡patnÄ› a že nám ve skutečnosti polohu druhé klíčové Å¡ifry vůbec neupÅ™esňuje. Tak jsme se rozdÄ›lily do dvou sekcí, kdy jedna bÄ›hala po Nebeské Rybné okolo dopravních značek (vÄ›dÄ›li jsme, že další Å¡ifra je u značky) a druhá se snažila jeÅ¡tÄ› nÄ›co vyluÅ¡tit. To se nám nakonec skutečnÄ› podaÅ™ilo a zjistily jsme polohu tÅ™etí Å¡ifry, kterou jsme hned telefonicky pÅ™edaly naší bÄ›hací sekci. Té se bohužel z nÄ›jakého dodnes záhadného důvodu Å¡ifru nepodaÅ™ilo najít, ale zato luÅ¡tící sekce pÅ™iÅ¡la s nápadem, že „zevnitÅ™ ve“ znamená, že jsou klíče zevnitÅ™ ve dveřích. A tak se nám haluzácky tÅ™i minuty pÅ™ed koncem podaÅ™ilo zevnitÅ™ ve dveřích najít klíč s poÅ™adovým číslem 2 a skončily jsme na krásném druhém místÄ›.

V sobotu pak už vím jen to, že byl dobrý guláš a vyhlášení výsledků a taky to, že jsem Å¡la hned, jak to bylo možné spát. PopravdÄ› mÄ› to celé zmohlo víc, než jsem čekala, ale s tak krásným pocitem jsem už dlouho neusínala. A to jsou pÅ™esnÄ› ty maličkosti, kdy si človÄ›k nejvíc užije takové jednoduché vÄ›ci, které v Å¾ivotÄ› považuje za samozÅ™ejmost, jako jsou teplo, sucho, spánek, sprcha apod. PrávÄ› kvůli tomu je dobré čas od času vyjít ze svého pohodlí a sáhnout si na dno. V nedÄ›li ráno byla po snídani jeÅ¡tÄ› pÅ™ipravená bohoslužba se super chválama i slovem a poté jsme se pomalu vydali do svých domovů.

Zajímavé je, že v letech, kdy jsem Procházku organizovala (což znamená nÄ›kolik dní pÅ™ed akcí nespat a dÄ›lat Å¡ifry a vÅ¡e okolo) jsem se těšila, až zase jednou půjdu, jaká to bude pohoda. Nebyla. Tak příští rok asi opÄ›t posílím organizační tým.

Dana Pohanková

Tým Pandy