Na víkend v Narnii

Začalo to zcela stylovÄ›. Jelikož bylo téma Narnie, vÅ¡echny pÅ™i vstupu do chaty čekal průchod „skříní“. Jen kožichy nahradily modernÄ›jší outdoorové bundy. Když se vÅ¡ichni ubytovali a navečeÅ™eli, rozjímali jsme společnÄ› nad slovem o víře a důvěře. Poté nastal čas na poznávání té pravé Narnie. A protože se už stmívalo, byla z toho tak napůl i lesní stezka odvahy. Å punti chodili po lese mezi jednotlivými stanoviÅ¡ti po dvojicích a starší to s pÅ™ehledem zvládli po jednom. VÅ¡echny ale čekalo na stanoviÅ¡tích stejné seznámení s panem Faunem, bobry, Vánočním dÄ›dečkem, vlky, Aslanem a Bílou čarodÄ›jnicí. A aby si každého z Narnie dobÅ™e zapamatovali, museli splnit jednoduchý úkol, který byl patÅ™ičnÄ› obodován. Po této dlouhé noční „seznamovačce“ Å¡li vÅ¡ichni spát.

Sobotní budíček byl v půl osmé. TÄ›snÄ› poté rozcvička a snídanÄ›. Jelikož už od nočních hodin silnÄ› prÅ¡elo, celé dopoledne jsme strávili v domÄ› přípravou na velkou bitvu. Každý si vyÅ™ezal z kartonu svůj Å¡tít, který si pomaloval nebo jinak vyzdobil. Dále jsme vyrábÄ›li papírové koule, se kterými se mÄ›lo v bitvÄ› střílet. Po obÄ›dÄ› nastal klid pÅ™ed bitvou, aby každý bojovník vstÅ™ebal vÅ¡echny živiny z hutného jídla. A když se kolem tří hodin rozjasnila obloha, bitva mohla začít. RozdÄ›lili jsme se na dvÄ› družstva: družstvo Bílé čarodÄ›jnice a družstvo pod vedením Petra a Aslana. Hra spočívala v klasickém boji o vlajku s malými úpravami, aby se hrálo co nejdéle. Výsledek mÄ›l být pÅ™edem jasný – vítÄ›zství Aslana jako ve filmu. AvÅ¡ak ač jsme pravidla bitvy mÄ›nili ku prospÄ›chu Aslana, prostÄ› ani jednou nevyhrál. Asi po půl hodince začalo opÄ›t prÅ¡et. To pro nás znamenalo totální vítÄ›zství Bílé čarodÄ›jnice. Abychom vÅ¡ak vÅ¡e uvedli pÅ™ed dÄ›tmi na správnou míru, pustili jsme si film Narnie. Po filmu jsme si povídali o zradÄ› a odpuÅ¡tÄ›ní. Po večeÅ™i se až do večerky hrály hry a zpívaly písničky. VÅ¡ichni usnuli za neustálého bubnování deÅ¡Å¥ových kapek o stÅ™echu.

V neděli ráno po rozcvičce a snídani jsme si udělali vlastní bohoslužbu. Po chválách jsme si povídali o oběti a vzkříšení. Pak následovalo balení a úklid domu. Stále jsme čekali, jestli se počasí neumoudří, ale NE. Museli jsme proto vyjít do pravé aprílové vánice. Ta se však po deseti minutách změnila na krásně slunnou oblohu. Každý cestou na autobus ještě nafasoval do ruky svačinu a na oběd už jsme byli všichni doma.