Royal Rangers v ČR

Na víkend v Narnii

Začalo to zcela stylově. Jelikož bylo téma Narnie, všechny při vstupu do chaty čekal průchod „skříní“. Jen kožichy nahradily modernější outdoorové bundy. Když se všichni ubytovali a navečeřeli, rozjímali jsme společně nad slovem o víře a důvěře. Poté nastal čas na poznávání té pravé Narnie. A protože se už stmívalo, byla z toho tak napůl i lesní stezka odvahy. Špunti chodili po lese mezi jednotlivými stanovišti po dvojicích a starší to s přehledem zvládli po jednom. Všechny ale čekalo na stanovištích stejné seznámení s panem Faunem, bobry, Vánočním dědečkem, vlky, Aslanem a Bílou čarodějnicí. A aby si každého z Narnie dobře zapamatovali, museli splnit jednoduchý úkol, který byl patřičně obodován. Po této dlouhé noční „seznamovačce“ šli všichni spát.

Sobotní budíček byl v půl osmé. Těsně poté rozcvička a snídaně. Jelikož už od nočních hodin silně pršelo, celé dopoledne jsme strávili v domě přípravou na velkou bitvu. Každý si vyřezal z kartonu svůj štít, který si pomaloval nebo jinak vyzdobil. Dále jsme vyráběli papírové koule, se kterými se mělo v bitvě střílet. Po obědě nastal klid před bitvou, aby každý bojovník vstřebal všechny živiny z hutného jídla. A když se kolem tří hodin rozjasnila obloha, bitva mohla začít. Rozdělili jsme se na dvě družstva: družstvo Bílé čarodějnice a družstvo pod vedením Petra a Aslana. Hra spočívala v klasickém boji o vlajku s malými úpravami, aby se hrálo co nejdéle. Výsledek měl být předem jasný – vítězství Aslana jako ve filmu. Avšak ač jsme pravidla bitvy měnili ku prospěchu Aslana, prostě ani jednou nevyhrál. Asi po půl hodince začalo opět pršet. To pro nás znamenalo totální vítězství Bílé čarodějnice. Abychom však vše uvedli před dětmi na správnou míru, pustili jsme si film Narnie. Po filmu jsme si povídali o zradě a odpuštění. Po večeři se až do večerky hrály hry a zpívaly písničky. Všichni usnuli za neustálého bubnování dešťových kapek o střechu.

V neděli ráno po rozcvičce a snídani jsme si udělali vlastní bohoslužbu. Po chválách jsme si povídali o oběti a vzkříšení. Pak následovalo balení a úklid domu. Stále jsme čekali, jestli se počasí neumoudří, ale NE. Museli jsme proto vyjít do pravé aprílové vánice. Ta se však po deseti minutách změnila na krásně slunnou oblohu. Každý cestou na autobus ještě nafasoval do ruky svačinu a na oběd už jsme byli všichni doma.