Date: 9. – 11.12.2011
Team: 9 participants, 3 trainers
Location: Rychlebské hory

Fotogalerii najdete zde.

Cílem tohoto kurzu bylo naučit účastníky jak přežít v extrémních podmínkách, jak se chovat na zimní expedici. Jak si připravit spaní a přežít noc. Toto NVT bylo plánováno předchozí zimu v únoru, ale jarní počasí nám zhatilo naše plány a tak bylo rozhodnuto, že se kurz odehraje na počátku prosince. Tedy v době, kdy posledních několik let bylo dostatek sněhu a teploty byly vždy pod bodem mrazu. Takový byl plán. Vypadalo to, že si z nás Bůh dělá legaci, protože v listopadu bylo nejsušeji za posledních 200 let. Sníh nikde a teploty se motaly kolem nuly. Po krátké poradě velení bylo rozhodnuto, že se pojede za „každého počasí“, tj. i kdybychom se měli opalovat. Musím přiznat, že jsem se dost intenzivně modlil za sníh a měl jsem víru, že nějaký bude. Bohužel tomu nic nenasvědčovalo.

Co bylo zázračné, že na tuto akci se přihlásilo více účastníků než na letní trek na Fatru. Několik dní před vypuknutím bylo přihlášených 13 účastníků a 3 instruktoři. Poté se nám několik lidí z důvodů nemoci odhlásilo, takže konečný počet účastníků byl 9. Pět Brňáků, dva Pražáci a dva z Olomóca (je vidět odkud se z předních hlídek rekrutují extrémisti J).

V pátek, kdy jsme přijížděli do Žulové, nás místo sněžení vítal déšť a teplo. Nevypadalo to na zimní, ale blátivé přežití. V této chvíli musím přiznat, že má víra ve sníh byla silně nahlodána. Takže jsme sněžnice nechali v kufru auta. Účastníci dorazili v 19:26 a po krátkém přesunu auty k místu startu a po přebalení jsme vyráželi do kupců. Naším cílem byl srub pod Sokolí skálou. Vzdálenost od parkoviště cca 5,5 km. Zastavili jsme u Nýznerovských vodopádů a pokochali se, poté se pokračovalo dál údolím. Bylo docela světlo, protože měsíc svítil jak za dne a dával lesu přízračné tvary. K našemu překvapení s přibývající výškou se začal objevovat i sníh, u srubu ho bylo cca 10 cm. Teplota se měnila také z plus do mínus. Srub nám sloužil jen jako záchrana pro odpadnuvší účastníky, kteří by omrzli či vzdali z jiných důvodů. Podmínkou pro úspěšné završení NVT zima bylo přespání dvou nocí pod širým nebem. První noc byla pohoda. Všichni jsme měli suché věci. Únava nebyla moc velká, takže někteří se s přípravou moc nepárali a ulehli do spacáků, které měli naruby, někteří moc neposlouchali instruktáž a místo rady „dejte si igelit pod sebe a celtu na sebe“ se zabalil do igelitu i shora. To, že to nebyla jen „buzerace“ instruktorů, poznali všichni ráno. Mokrý spacák v mrazu není dobrá volba. Teplota v noci se pohybovala tak kolem -4°C. I tak jsme přežili bez větší úhony. Druhý den po snídani, krátkém slovu a modlitbách přišla další praktická lekce – navigace. Účastníci byli rozděleni do trojic a měli naplánovat a poté vést výpravu. Z počátku to vypadalo, že to bude naprosto jednoduché, ale realita terénu a mapy ukázala, že nic nemusí být tak, jak vypadá. Nicméně jsme misi nakonec splnili. S přibývající výškou se zvyšovala i sněhová pokrývka, která byla od 15 – 60 cm. Bylo to jako bychom vkročili do jiného světa. Námraza, závěje, prašan, rampouchy, prostě zima. Zde jsem činil pokání, že jsme ty sněžnice nechali dole, no co se dá dělat.

Večer jsme bilancovali úspěchy a neúspěchy na cestě. Peca nás povzbudil slovem o překonávání protivenství, což díky podmínkám platilo nejen v duchovní rovině. Nikomu se moc nechtělo na kutě, protože teplota stále klesala a podle odhadu bylo kolem 6 – 8°C pod nulou. Nakonec si každý vyrobil místečko na spaní a zabivakoval. Noc proběhla bez problémů i díky tomu, že jsme se poučili z chyb předchozího večera.

V neděli po rychlé snídani a balení se vyrazilo na poslední část cesty. Počasí bylo naprosto super – jasno, mráz. Cesta utíkala rychle a tak jsme v poledne dorazili k Nýznerovským vodopádům, kde jsem měl slovo o rozhodování v životě křesťana. Měla to být taková tečka za naším kurzem, která bude i motivací k další práci v RR. V budoucnu uvidíme jak úspěšná. Mám však víru, že z některých účastníků nám vyrostou instruktoři, kteří budou pořádat takovéto akce.

Kdybych měl vše shrnout – Bůh překonal mé očekávání. Dal nám sníh, mráz, nádherné počasí a skvělou partu. Všichni si mohli zkusit najít své hranice. Mohli zkusit spaní v obtížných podmínkách, orientaci v horách, ale hlavně pohyb ve sněhu v extrémních podmínkách. Všichni uspěli a myslím, že jsme si to užili. Díky Bohu za Jeho ochranu a péči.

Vysvětlivky k mapě:

Červené tečky – páteční cesta k chatě
Fialové tečky – sobotní výprava
Modré tečky – nedělní návratová trasa
Černá šipka – srub
Červená šipka – výchozí bod

A na konec něco od účastníků:

Nečekal jsem asi stejně jako vy že bude nahoře tolik sněhu ale i přes to bych na příští NVT (i kdyby dole nebyla ani kapka sněhu) vzal ty sněžnice s sebou kdo ví co nás tam čeká. No a moc se mi to jinak líbilo vaše organizace a příprava na tohle je jako u všech předchozích NVT skvělá. Ty, Peca a Honza jste nám nebo aspoň mě dali hodně zase mě to nakoplo abych pro naši přední hlídku dělal něco víc než jen to co mi řekne velitel. Myslím, že letos vyšlo nad očekávání nás všech (s počasím). Co bych zlepšil? U vás bych neměnil nic ale u sebe boty a jídelní lístek.

Díky za novou zkušenost, vaše rady a za to že pro nás (juniory děláte tolik). Přeji pěkné svátky vašemu týmu vedoucích, ať je Bůh s vámi.

Určitě nelituju, že jsem na NVT juniorů zimní přežití jela. Samozřejmě to bylo náročné a v noci mi byla zima, ale myslím, že mi to dalo hodně jak v tom, jak přežít v zimě v přírodě, tak i po té duchovní stránce. Moc se mi tam líbilo a chtěla bych jet znovu!

Letošní historicky první Zimní NVT bylo skvělé, klidně pojedu příští rok znovu. Příští rok by také mohlo být delší a nic bych proti tomu neměl. Program byl celkově vyvážený a nenáročný, což se mi líbilo.

Chata byla taky skvělá. (možná proto že jsme s ní nepočítaly)Rád jsem znovu viděl mladé lidi co dělají tu samou věc jako já a taky naše neúnavné vedoucí, kteří se nám snaží předat důležité zkušenosti.

Moc nevím, jak to mám hodnotit, na jednu stranu ty výšlapy byly občas příšerný, ale zase tam bylo hodně zážitků, na který jen tak nezapomenu. Dobrá zkušenost byla pokusit se vést ostatní úsek cesty, kdy jsme mohli zjistit, že to vážně není taková sranda, jak se zdá. Biblické lekce asi nemohly být trefnější a líbil se mi nápad pokusit se vymyslet podobenství související s něčím z toho víkendu, protože všechny ke mně docela hodně mluvily a většinu si budu dlouho pamatovat. Ráda bych si vzpomněla na nějaké hrozné situace, protože se mi, i když by mě to předtím nenapadlo, stýská.